Cesta zlomené hvězdy

3. června 2016 v 16:41 | Octavia Green
Cesta zlomené hvězdy

Cesta zlomené hvězdy

Historie
Tví rodiče zemřeli při vracení se z lovu když je zastřelili pytláci pokémonů pro jejich kožešiny. Ty si věděla že se Tví rodiče dlouho nevrací ale pravděpodobně sis myslela že se zdrželi, když se ani po pár dní nevraceli obávala ses že je něco špatně ale nevěděla si zdali máš vylézt z nory když ses odvážila vylézt z nory tak se ale v Tvé cestě objevil pytel a než si stihla vstoupit do pytle tak se zavřel pevně a byl z neprokousavého materiálu. Když ses probudila tak ses ocitla v laboratoři profesora a měla si nachystanou misku z jídlem, zkusila si k ní dojít ale po několika dnů co si nic nejedla si byla vyčerpaná a skoro ses neudržela na nohou. Profesor Ti misku s vodou a jídlem přinesl co nejblíže a vlídně se na Tebe pousmál. Po pár dní když Ti bylo již lépe a profesor konstatoval že se již pomalu brzy budeš moci vydat do přírody se dveře otevřely a objevila se v nich černovlasá dívenka asi kolem devíti let. "Omlouvám se profesore že jsem tu tak brzo, ale ráda bych se vydala na cestu, ale bohužel cesty mohou být bez partnerky nebezpečné." odvětila ale pak si všimla že stůl není obvykle připravený jakého ho znala zřejmě s minulých let s pokémony. "Ale jak sis zřejmě všimla tak právě nyní nemám žádné startovní pokémony pro začínající trenérky jako jsi Ty." odvětil profesor oné dívce, zatímco její pohled spadl na Tebe. "Ale já stejně se nehodlám být trenérkou ale chovatelkou či ochranitelkou pokémonů jako byly mí rodiče a myslím si že má partnerka je právě přede mnou, ostatně, stejně už je pomalu nejvyšší čas aby se vrátila do přírody, ale jsem si jistá že stejně tak dobře jí může být i v mé přítomnosti, zřejmě asi předpokládám že se stalo něco vážného ve zdejších okolních lesích, není to ani čtrnáct dní co se tu dle zpráv měl vyskytovat vzácnější přítel a zhruba před onou dobou byly smrtelně raněni mí rodiče, rangeři, ochránci všech pokémonů, a tohle město mi to tu vše tak připomíná, stejně jako i jí. Jinak by tu ve Vaší laboratoři ona přítelkyně nebyla." odvětila černovlasá dívka. "To je sice možná dedukce a i přesná vzhledem k tomu že jsem jí zhruba také před několika dny našel vysílenou, ale dobrá. Věřím že by ses o Pochyení mládě zvládnula postarat, Octavie. Stejně by tu v mé laboratoři nemohla zůstat navždy." odvětil nakonec profesor. Opatrně si dívka k Tobě klekla aby byla menší a hleděla Ti do očí. V očích dívky si viděla trochu slz od vzpomínek na její zesnulé rodiče.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brokenstar | 3. června 2016 v 17:41 | Reagovat

Slzy, které se leskly v očích dívky, co mě právě zvedla, mě donutily pečlivě přemýšlet o tom, co se jí asi přihodilo. Její rozhovor s profesorem jsem moc nepochytila, nezdál se mi důležitý, proto jsem se věnovala jen mým myšlenkám. Jediné co jsem věděla bylo, že jdu s dívkou někam pryč. Vrátíme se snad do lesa, kde jsem žila? A co když ta dívka našla mé rodiče, budu se k nim moc vrátit? S nadějí jsem se dívala do dívčiných uslzených očí. Nevěděla jsem jestli být zticha nebo nějak zareagovat, ale rozhodla jsem se jí olíznout nos, jako gesto přátelství. Doufám, že mi nechce nějak ublížit, ale vypadá celkem přátelsky, z rozhovoru jsem ještě pochytila že by chtěla být ochránkyní Pokémonů, tudíž by to s ní mělo být v pořádku.

2 Octavia Green | 3. června 2016 v 17:57 | Reagovat

Vycítím její myšlenky je to schopnost která se dědí z generace na generaci a také Ti olíznu čumák na gesto přátelství, přičemž vyjdu z laboratoře. "Ano. Pakliže najdeme Tvé rodiče živé či Tvou příbuznou smečku tak se budeš moci vrátit, pakliže si budeš přát." odvětím a pousměji se, přičemž Poochyeně jako gesto přátelství také olíznu čumák. "Jinak nejsem si jistá zdali najdeme Tvé rodiče živé na černém trhu jsou kůže Mighteyny dost ceněni, a vzhledem k tomu že se měl v onu dobu vyskytovat v lese nějaký legendární pokémon a Tví rodiče asi byly v onu dobu na lovu, stejně jako mé při ochraně lesa, tak pakliže neměli štěstí Tví rodiče tak jako moji, tak se asi s nimi neshledáme. Ale doufám že Tví přeci jenom měli více štěstí než moji." odvětím a zase mi ukápne trocha slz. "Já vím, omlouvám se, ještě jsem se s jejich ztrátou nedokázala vyrovnat a tak Ty slzy kdykolli na ně myslím. No nicméně si také myslím že bys mohla zkusit jít sama. Přeci jenom nebyla si moc dobře schopna se udržet na svých vlastních nohou z vyčerpání když Tě profesor našel, jinak by Tě profesor nebral do své laboratoře. A bylo by dobré trochu trénovat svou chůzi, i když ta pravděpodobně byla jenom z vyčerpání, pakliže se několik dnů nevracely Tví rodiče. Můžeš jít vedle mě, pakliže se mě ovšem neobáváš. " odvětím Ti a opatrně Tě postavím na zem. Poté se narovnám a vydám se po cestě k lesu. "Profesor alarmoval ostatní Rangeři a důstojnici Jenny takže les bude nyní bezpečný, teda až na volné pokémony v něm žijící, ale od toho jsem tu já abych Tě ochránila, přítelkyně." odvětím a pousměji se na Tebe když si myslím že by ses mohla trochu obávat.

3 Brokenstar | 3. června 2016 v 18:13 | Reagovat

Pozorně poslouchám její slova. Trochu pocítím soucit nad jejími rodiči, snad kdybychom nenašly ty moje, mohly bychom zůstat spolu a chránit les. Když mě postaví na zem, nejistě vykročím přední nohou. Trochu se mi podlomí, ale udržím se a pomalu střídám nohy, pomalou chůzí kráčím vedle ní .  Poté řekla, že Pokémoni v lese mohou být nebezpeční. To vím. Ale já se jich nebojím. Vyškrábala bych jim oči. Pousměju se nad tou představou, i když byla trochu morbidní. Všimnu si, že směřujeme k lesu, trochu zrychlím mou chůzi. A jak se ta dívka vůbec jmenuje, ještě jsme se nepředstavily... Začnu přemýšlet.

4 Octavia Green | 3. června 2016 v 18:42 | Reagovat

"Jmenuji se Octavia. A nemysli si, copak si nemyslíš že takový Rhydon který je v říji nemůže být nebezpečný? Nebo kdokoli jiný velký pokémon? No, i když musím říct že si myslím že jsou méně nebezpeční než lidé, ale nemyslím si že by nás dnes mělo něco takového zajímat či spíše potkat." odvětím vlídně přičemž se rozhlížím po lese a sundám si své třičko. "Osobně si myslím že dnes je celkem teplo bych řekla, není divu když je léto a na cestu se normálně vychází už na jaře, jenomže jsem netušila že se ona událost stane dřív než mi bude deset." odvětím a rozhlédnu se zdali mě někdo nesleduje, naštěstí se zatím nezdá že by mě někdo sledoval kromě jedné Caterpie jdoucí kolem a trikem si setřu slzy z očí. \Je to pro mě moc čerstvá rána, nebo spíše netušila jsem že to bude tak bolestivé, ale je mi líto že má partnerka si něčím podobným také prochází, když neví zdali jsou její rodiče v pořádku, nicméně alespoň máme jedna druhou.\ pomyslím si pro sebe a jdu vedle ní, zatímco si dám své tričko do brašny.

5 Naty | 3. června 2016 v 20:15 | Reagovat

,,Ráda tě poznávám, Octavio." zavrčím. ,,A velkých Pokémonů se nebojím ani omylem! Vyškrábala bych jim oči." zopakuji sebejistě. Potom si Octavia sundala tričko. Trochu jsem nad tím natočila hlavu, ale pak vysvětlila, že je vedro. Musela jsem s ní souhlasit, můj tmavý kožich teplo přitahoval a bylo mi celkem horko, ale nějak jsem to nevnímala, teplo mám ráda, mnohem víc než mrznutí v zimě. Prošli jsme kolem nějaké Caterpie. Hmyzí Pokémoni se mi zdáli vždy velmi podivní a zajímaví, hlavně způsob jejich života - takové malé housenky, co kdyby někdo nějakou omylem zašlápl? Caterpie by asi oči nikomu nevyškrábala, tak jako já. ,,Už budeme blízko lesa." poznamenám a vyhnu se ostrému kameni, na který bych nerada šlápla.

6 Octavia Green | 3. června 2016 v 20:58 | Reagovat

"Já se jich samozřejmě také neobávám. I když dvakrát bych si rozmysela zdali na ně zaútočím nebo zdali počkám a pokusím se s nimi diplomaticky domluvit. Mimojiné dali Ti rodiče nějaké jméno?" optám se Tě vlídně. "A mimojiné možná že bych Ti časem mohla zkusit něco obstarat na tlapky aby i kdyby si neopatrně stoupla na ostrý kámen se Ti nic nestalo, přítelkyně." odvětím Ti a pousměji se, přičemž jdu vedle Tebe. \V lese jistě bude pěkný klid, i když jak jsem se již zkusila zmínit o větších samcích v říji, tak nevím zdali se neobává z důvodu její mladosti takže o říji zatím ještě mnoho neví a rodiče jí pravděpodobně ještě nstihli poučit či z toho že ví jak se má v oněch situacích chovat.

7 Brokenstar | 3. června 2016 v 21:09 | Reagovat

Diplomaticky domluvit? K čemu, rychlejší je zaútočit. ,,Rodiče mi říkali Hvězdo, protože prý jsem byla jejich přání, když spolu pozorovali padající hvězdy." usmála jsem se nad tou představou, jak mí rodiče, dvě velké, krásné a majestátní Mightyeny sedí u jezírka, koukají na oblohu a přejí si mít rodinu a krásný život... Ukápla mi slza, kterou jsem si hned otřela tlapkou. ,,A neboj se o mně, jsem opatrná!" Poochyení instinkty jsou vyvinuté celkem dobře, hlavně čich a sluch, ale nejen to, poznám, když bych byla v blízkosti nějakého nebezpečí, alespoň jsem si tím byla jistá.

8 Octavia Green | 3. června 2016 v 22:11 | Reagovat

Podivím se, když uslyším že na někoho velkého by opravdu zaútočila když by byl proti ní někdo tak velký jako Rhydon. "Rychlejší je zaútočit? Hvězdo. Nevím, tím si zrovna dvakrát nejsem že zrovna v oné situaci by si dokázala na někoho tak velkého jako je třeba Rhydon účině zaútočit. Proti němu bys asi těžko tak rychle našla slabý bod ale naštěstí Rhydonové jsou většinou v horách. Navíc vždy je také dobré vědět své limity, vvědom si že někdo tak velký, ještě minimálně dvakrát tak větší nežli jsem já, ten by Tě dokázal snadno zašlápnout, kdyby chtěl, vždy znej svá rizika, pakliže nechceš přijít k úrazu." odvětím Hvězdě a pousměji se na ní ale  po chvilce se přestanu usmívat když ucítím že nás někdo pozoruje a rozhlédnu se kolem sebe. Všimnu si že zpoza stromu akorát vychází Sceptile a jde rychlým krokem směrem k nám a se zájmivým pohledem si mě prohlíží, ale zatím mlčí, snad jakoby schválně pozoroval co by se Pochyena nebo já chtělli zkusit proti němu podniknout. \Ehm. Neříkala jsem před chvílí Hvězdě něco podobného?\ optám se sama sebe.

9 Brokenstar | 3. června 2016 v 22:21 | Reagovat

,,I kdybych neazútočila včas, jsem dost rychlá na to, abych utekla." opakuji svéhlavě. Nechtěla jsem si přiznat, že bych v takovéhle situaci byla úplně bezmocná, sice jsem ještě malá, ale ani náhodou slabá. Náhle se přestala usmívat a její zrak padl na strom, odkud vylézal nějaký Pokémon, který se nápadně podobal Treeckovi, jen byl větší a vypadal... prostě jako dospělý Treecko. Opatrně jsem se otočila na Octavii. ,,Co budeme dělat?" zavrčela jsem potichu, tak, aby mě slyšela jen ona, ale měla jsem neblahý pocit, že mě uslyšel i ten velký Treecko.

10 Octavia Green | 3. června 2016 v 23:19 | Reagovat

"Zkusíme dipomatický způsob. Sceptilové jsou neuvěřitelně rychlý, Klidné ráno Vám přeji." odvětím vlídným tónem, i když stejně již slyším jeho dech u mého krku od té doby co jsem ještě nedořekla ani jednu větu. Odpoví zamrmláním. "Klidné. Mluvily jste o ukázce a nemyslím díky tomu jak Vaše studentka je málo zkušená mělo jít o méně než praktickou ukázku při níž se nikomu nic nestane, aby pochopila co by se mohlo stát, kdyby na takového podobného samce v říji se odvážila zaútočit. Ten by učinil jen jedno dupnutí a zcela nepochybně by bylo po ní," odvětí a dupné svou nohou na volné pole kde je menší díra do země. "Naprosto správně pane profesore, ale neměl byste zapomínat že nás má žákyně pozoruje." odvětím nejistě i když vím že tohle je teprve začátek výuky. "To jistě neměl. Ale Vy byste take neměla zapomínat že Vaše studentka by ještě před chvílí chtěla hned na samce v říji který byl příklad mé velikosti zaútočit. Ale vy jste mluvila o diplomatických způsobech- Nebo se snad mýlím že zde žákyně mluvila o útoku na Rhydona? A ať žákyně mluví pravdu, stejně ještě musíme probrat před žákyní diplomatické způsoby, paní učitelko." odvětí s pohledem na Hvězdu. \Hm. Vím co tím myslí, že se stejně praktické ukázce nevyhnu, akorát jsem netušila že hned poprvé bude výuka tak brzy, a jště k tomu s přírodním pokémonem a před očima mé partnerky.\ pomyslím si pro sebe.

11 Brokenstar | 3. června 2016 v 23:24 | Reagovat

Tiše jsem je pozorovala a nechápavě jsem poslouchala jejich rozhovor. Zcela nepochybně by bylo po mě, kdybych narazila na samce v říji? Hahá! To tak! Já bych se zašlápnout nenechala! Každopádně, pokud si má přítelkyně Octavia i ten velký Treecko myslí, že je lepší to vyřešit diplomaticky, tak ať mě to tedy naučí, ať nevypadám jako hňup. Ale dala jsem jim za pravdu - Kdybych potkala takového velkého Pokémona, možná bych mu na oči ani nedoskočila a nemohla bych mu je vyškrábnout. Nejsem nějaký Bunnelby, abych skákala tak vysoko. A útěk... To je taky fakt, co kdyby se rozhodl mě pronásledovat. ,,Tak mi tedy předvěďte ty vaše diplomatické způsoby." zamručím, sednu si kousek opodál a koukám, co bude dál.

12 Octavia Green | 4. června 2016 v 20:46 | Reagovat

"Není skvělé když má studenka zájem o přírodní výuku. To se většinou moc nestává." odvětí Sceptile a pousměje se. "To asi máte pravdu, pane kolego." odvětím. \Jak dlouho nás poslouhal a tak měkce našlapoval že jsem si ho nepovšimla dřív.\ pomyslím si pro sebe. "A Ty oblečení které nosíte bych nyní úplně veškeré odložil, pakliže si je nepřejete zničit a navíc je pravda že kdybych byl samec v říji, tak by mě ani ony nezastavily, takže je lepší když se uvolníte a kromě toho Vaše studentka před Vámi také nechodí oblečená, sličná profesorko Octavie.. " odvětí vlídným tónem. „Či spíše rangerko Green.“ zašeptá mi do ucha což mě překvapí, jak dlouho nás sleduje. \No Sceptile má pravdu, Hvězda také nechodí přede mnou oblečená, ale také se může vyhnout intimnosti se samcem zatímco já ono štěstí nemám, ale co, přeci jenom asi v přírodě rodiče by měli učit své děti o všem předpokládám, kolik z nás se může pochlubit s tím, že dělají přirozenou intimní věc v zájmu vědy a učení. Většinou mi rangerky chráníme přírodu, místo toho abychom učili, i když vzájemně se to nevylučuje. Ale jak dlouho nás sleduje a poslouchá nás?\ pomyslím si pro sebe a když cítím že nemám vyhnutí a očividně ani Sceptile si nechce nechat ujít svou příležitost a také si nepřeji zničit věci které mám tak rychle si svléknu svou brašnu a poté i rozepnu zbytek oblečení které mám na sobě a odložím ho do trávy, přičemž hledím Sceptilovi do jeho žlutých očí , zatímco pohlížím do jeho hnědých zorniček a začnu ho líbat na jeho sametové rty, zatímco instinktivně zároveň pootevřu ústa a nechám ho aby do nich opatrně vložil svůj jazyk, přičemž ho jednou rukou začnu masírovat po jeho krku a druhou mu položím na Sceptilovo rameno, zatímco i on mi hledí do mých kaštanových očí a opatrně mě pokládá do trávy, přičemž setrváváme stále v polibku a objetí, zatímco s jeho jazykem během pokládání mě do trávy sjíždí hlouběji do mého krku. \Tohle je nezvyklý způsob, přičemž každý kdo by kdy něco podobného zažil zcela jistě si to pravděpodobně nechal sám pro sebe vlastně, i já bych si to ráda nechala pro sebe. Když se zamlouváte nějakému pokémonovi, který díky jeho plížícím schopnostem se svou partnerkou vedete a poté ho použije přímo proti Vám takovým způsobem, který neumožňuje couvnout, tak je to celkem zajímavé, přestože v osobním životě jsem tichá tak moc že většinou jsem ráda mimo civilizaci a musím připustit že ona ukázka zatím je velice zajímavá.\ pomyslím si pro sebe. když ucítím jeho tělo jak se opatrně pokládá na mé, přičemž stále neuhýbám svým pohledem. \No, vlastně většina knih ani neuvádí zda by něco takového bylo možné, ale zřejmě jak se zdá to možné je, ale vážně když si představím Hvězdu, jak by chtěla zaútočit na samce v říji tak by to vlastně bylo mnohem nebezpečné, však co že by jí mohl zašlápnout, on by jí stačil i úplně rychle zavalit, nyní alespoň takovou osudnou chybu která by jí mohla stát život neučiní. Ale to mě přivádí k otázce je vlastně možné aby se s partnerem po intimnosti dal čekat potomek, když jeden je člověk a druhý pokémon, zkoumala to vlastně nějaká profesorka dopodrobna? Zatím jsem na tohle vlastně žádné teorie nečetla. Pakliže se tenhle onen výzkum vůbec zkoumal. Takže to bude zajímavé\  pomyslím si pro sebe, přičemž propojím můj jazyk se Sceptilovým a začnu s nimi olizovat svůj krk, přičemž Sceptile mě jemně rukama začne hladit po hrudi. Udivuje mě jeho jemnost a pečlivost, kterou mi prohmatává šíji. \Bohužel jsem vlastní styler ještě neměla svůj vlastní školní bych mohla dostat až za rok a rodičův byl vrácen zpět do rangerské základny aby j přeprogramovaly pro jiného rangera takže i přesto bych Sceptila nebyla schopná zadržet.\ pomyslím si pro sebe a odevzdávám se jeho pohybům kterými mi prozkoumámá něžně mou hruď, nikam nespěchá, neboť  ví, že času má dost a nejspíš tuší, teda pakliže jenom nechce být něžným, že je můj první milenec, přičemž se odtáhne z polibku a odvětí. „Samozřejmě že pravý jakýkoli samec v říji by byl rychlejší na diplomatické vyjednávání.“ odvětí šeptem. „To ovšem, musím přiznat že vykládáte látku do nejmenších detailů a jistě to bude pro studentku poučné.“ odvětím na jeho slova, i když mám trochu strach z toho co přijde dál a pomalu rozevírám od sebe své nohy a očkem se podívám na Hvězdu abych zjistila zdali nás pozorně pozoruje. Přičemž mě Sceptile opět políbí a jeho dolní končetiny položí a obejme mé nohy s opatrností, zatímco si všimnu jeho chlouby a s opatrností při rychlejším líbání a masírování mé hrudi přiloží jeho partie k mému závoji a opatrně začne vstupovat do mého lůna, přičemž mě stále líbá po krku a hledí mi do očí. zatímco já opětuji jeho pohled a líbání přičemž ucítím, jak mi svými  partiemi pronikne úplně do lůna a ucítím teplo v mém těle od zbavení mé nevinnosti. \Zajímavé, nikdy bych netušila že to může být tak krásnivé a skoro bezbolestné hned na poprvé, nejspíše je opravdu dobrý profesor který si mě již svými polibky a masírováním hrudi snažil připravit, akorát jsem netušila že jako začínající rangerka přijdu před zrakem mé partnerky Hvězdy o neznalost mládí.\ pomyslím si pro sebe a rychleji Sceptila začnu líbat, zatímco cítím jeho rychlejší pohyby v mém lůně a intenzivnější masírování po mé hrudi. \Kdybych nebyla rangerkou tak bych si nejspíše stěžovala na můj věk, ale musím uznat že tak milého partnera pro mé poprvé bych asi těžko našla.\ pomyslím si pro sebe, přičemž také Sceptila líbám po jeho krku a rukama ho začnu masírovat po jeho hřbetě a pokusím se svým lůnem vycházet vstříc proti Sceptilovým partiím a obemknout je, zatímco se mu snažím hledět stále do jeho očí. \Tohle je skutečnost o které se většinou profesoři těm co se vydají na cestu nezmiňují, že kdykoli se může při  cestě něco stát, co jejich život může změnit od základů. Vlastně se nedivím proč se matky o své dcery když je vyprovázejí na cestu strachují, pakliže si něco podobného prožily, jako nyní si prožívám já, ještě že jsem rangerka a tak mohu rozumět přírodě a pokémonům, a vím že Sceptile mé pravděpodobně pravdu s tím že Hvězda potřebuje vědět jak se má v podobných situací chovat a také bude lepší když uvidí že je to příjemné pro obě strany.\ pomyslím si pro sebe, přičemž stále Sceptile líbám a hledím mu do očí, zatímco opětovává polibky a intenzivněji mě masíruje po hrudi. Po několika minutách, které se mi zdají jako věcnost ucítím že Sceptilovi sténám intenzivněji do úst a prohýbám se v zádech pod náporem mé narůstající se vášně, zatímco cítím že i Sceptile je ve víru intimnosti a začne pomalu do mého lůna stékat jeho milostný nektar zatímco z mého lůna začnou vytékat milostné šťávy na jeho partie. Po chvilce se ze mě odpojí a vystoupí z mého lůna. „Tak řekl bych že praktická výuka diplomacie se Vám povedla na výbornou.“ odvětí vlídně. „Děkuji, myslím že Vy jste také nebyl špatný, pane kolego, stejně doufám že i ona výuka byla prospěšná pro mou studentku.“ odvětím Sceptilovi ještě trochu oddechovaně a podívám se na Hvězdu. „No řekl bych že ano a jinak myslím že i nadále má asistence bude prospěšná. Pravděpodobně Vaše studentka je převážně bojovného ducha a tak by bylo dobré kdyby jí někdo také učil obraným taktikám a to si myslím, upřímně, když se dívám na Vás že Vy nedokážete.“ odvětí Sceptile a podívá se na hvězdu. \Nejsem si jistá zdali mám jeho nabídku přijmout, sice je dobré že nemyslel jenom na své uspokojení a uvědomuje si že mezi námi i došlo k intimnosti, nicméně proč se o nás tak stará?\ optám se sama sebe, jelikož si nedokážu připustit že by ke mně možná i mohl cítit lásku a ne jenom na jedno použití, ale je pravda že pakliže budu v požehnaném stavu s ním tak bychom mohly našeho potomka vychovávat společně, ale proč se o nás tak snaží starat?\ optám se sama sebe.

13 Brokenstar | 4. června 2016 v 22:56 | Reagovat

Dívka jménem Octavia se nejprve vysvlékla. Pořád jsem nechápala, proč na sobě nosí tu věc, kterému říká oblečení, když já ani ten velký Treecko jsme ho nepotřebovali. Třeba oblečení slouží k ochraně kůže nebo k ochraně před studeným počasím? Ale je fakt, že s oblečením vypadala jinak, než bez něj. Bez něj vypadala přirozeně. Celé "vyučování" začalo tím, že k sobě přiblížili jejich ústa, která se spojila. Natočila jsem nad tím hlavu, co to může být a proč to dělají? Velký Treecko jí pomalu pokládal do trávy, jejich ústa se nerozpojovala, vypadalo to velmi intenzivně, byli úplně natisknutí k sobě. Poté  se rozpojí a velký Treecko řekne něco o detailním vykládáním látky a o tom, že to pro mě, jakožto pro studentku bude poučné. Octavia dá nohy pomalu od sebe a velký Treecko se na ní nalepí a jako by proniknul mezi její nohy. Pořád se líbají a velký Treecko se zvláštně pohybuje, jako by něčím uvnitř Octavie hýbal. Vypadalo to, že se to oběma líbí. Popravdě, nevím proč, ale nejspíš to byl instinkt, líbilo se mi to taky. Jaké to asi je, uvnitř sebe někoho cítit? Po několika minutách oba dva hlasitě zasténali a já už myslela, že zasténam s nimi, při pohledu na to, jak je to intenzivní. Poté se od sebe konečně odlepí a začnou se mi věnovat. ,,Hm... Některé části jsem nepochopila, ale děkuji za názornou ukázku." řeknu trochu zmateně, pořád nevím, co si o tom mám myslet a jestli se to oběma líbilo nebo ne a jestli by to bolelo a nelíbilo by se mi to, kdyby mě doopravdy zastihl nějaký samec v říji a já bych se nijak neubránila. Velký Treecko řekne, že by mě mohl naučit nějaké obranné taktiky. ,,Obranné taktiky? A kdybych je uměla, ubránila bych se?" zeptám se s neskrývaným zájmem.

14 Octavia Green | 4. června 2016 v 23:49 | Reagovat

"To nikdy není jisté je možné že ano, ale možná že také ne. Nikdy nedávám přílišné naděje." odvětí Sceptile. "Jak říká Sceptile." odvětím, ale jsem přerušena od něj. "Můžete mi říkat Nexusi." odvětí. "Přeci jenom, jsi dívka a tak se nikdy neví, stejně dokud nezkusíš ani diplomatické cesty. Jinak zde v lese jste obě v bezpečí se mnou. Znám to tu v lese a také jsem v lese i jeden ze silných pokémonů, nikdy nechci říkat nejsilnější jelikož kdykoli se může objevit někdo silnější než já, ale rozhodně jsem silný dost a něco Tě i mohu naučit, přeci jenom, vypadáš na mládě a každý by měl umět se bránit, jelikož nikdy totiž se neví co by se mohlo stát když jste v přítomnosti legend. Ale znám Tvé rodiče, nepatřila sice k silným Mighteyinám, které jsem za svůj život potkal, ale ani k nejslabším, ale v boji nebyla moc nadaná, ale Tvůj otec byl dobrý bojovník a čestný muž, ale také nikdy se nesnažil své síly přeceňovat. Tvou matku miloval již od první chvíle a zastával se slabších slečen, zaučoval v boji a také se souhlasem Tvé matky a za její přítomnosti i mladé slečny jak se mají chovat v diplomatických situacích, pakliže ho o to požádaly rodiče mladých slečen, a jeho pravidlo bylo nikdy nepřeceňuj své hranice. Dosti by Ti to také jistě vysvětlil, ale nevím, od té doby co se zde v lese objevila ona legenda jsem ho neviděl, ani Tvou matku, a tak jim raději pomohu tím že Ti předám vědomosti které mám.. A mimojiné, i Tvá matka Ran, rangerka byla dobrá a nebránila učit." odvětí. \Cože, Nexus znal Hvězdiny rodiče i mou matku? A vypadá to že Hvězdin otec znal svou úlohu kterou měl ve svém životě dobře, jelikož zaučovat každou mají jen silní jedinci ve smečce či uznávání jedinci a že byl vyhledávaným učitelem romantiky? A vždy se souhlasem Hvězdiny matky, to mě překvapuje, ale že znal i mojí matku, to je impozantní, i když neřekl jak jí znal dobrodrobna a co učila, ale zajímavé že se nesetkal s mým otcem. Něco mi říká že se s mou matkou scházel tajně, a také je divné že mě sledoval potichu. Copak ho snad má matka požádala aby mě hlídal za přítomnosti že se něco stane s jejím životem kdyby náhodou dokázal přežít? Aby mi dělal mého ochránce i průvodce životem? Je to možné což by vysvětlovalo i že byl na mě něžný a romantický a až poté když jsem byla dost připravená mě zasvetil do života, ale nemusel být tak jemný, mohl to provést hned, že by ho má matka znala a tajně s ním měla i intimní známost o které neřekla mém otci, neboť se styděla o tom mluvit? A že mluvila s ním o mě. Normálně má matka byla komunikativní mezi lidmi, ale já to nedokázala? Je snad tohle důvod proč mi matka našla jeho?\ optám se sama sebe překvapeně a uklidím své věci do kabelky, až na boty které si vezmu na sebe a vydám se překvapeně vedle Hvězdy, nikdy jsem si nemyslela že by má matka mohla mít tajnou známost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama